Na cestu do Venezuely se Jan vydal 10.8.2024 z Paříže, kde se s kamarádem krátce zastavil, aby nasál atmosféru OH. Pak letěl přes Lisabon do Caracasu. Měl v plánu zůstat ve Venezuele měsíc. V Caracasu setrval snad jenom dva dny, byla tam tísnivá atmosféra po prezidentských volbách (28.7.2024). Následně se věnoval výhradně návštěvám turistických cílů - horám, řekám, vodopádům, plážím atd. Průběžně ukládal fotodokumentaci do cloudového úložiště, z něhož má rodina vše k dispozici. Cestoval sám, jen výjimečně si v  rizikových oblastech najal místního průvodce. Rodičům a kamarádům se z cesty pravidelně ozýval.

Koncem srpna měl zdravotní problémy, pro které byl vyšetřen v nemocnici v Puerto Ayacucho. Poslední týden pobytu chtěl věnovat návštěvě původních indiánských komunit a oblasti řek Atabapo a Orinoko. Avizoval, že bude několik dní mimo telefonní signál, a poté že se ozve. To bylo 5.9.2024 asi v 9,30 místního času (15,30 SELČ), kdy s ním rodina komunikovala naposledy.

V tu dobu jej venezuelští vojáci zatkli v pokoji penzionu v San Fernando de Atabapo, kde byl ubytovaný. Několik dní nebylo nic podezřelého na tom, že Honza nekomunikuje. Když se ale neozval v den plánovaného odletu 12.9.2024, a poté se ani nedostavil na místo setkání s kamarády v Zurichu 14.9. ráno, bylo jasné, že je nějaký velký problém. Několik hodin rodiče přepadaly nejhrůznější myšlenky, co se mohlo přihodit v džungli Amazonie…

Rodina ani diplomatické služby dlouhé měsíce vůbec nevěděly, kde se Jan a další cizinci nacházejí. Venezuelská strana nekomunikovala, na žádné diplomatické nóty, výzvy a dotazy neodpovídala. Rodina odeslala různými způsoby několik dopisů prezidentu Nikolásu Madurovi, viceprezidentce Delcy Rodriguez a předsedovi národního shromáždění Joergu Rodriguezovi. Vše bez odezvy.

Potvrzené zprávy o místě zadržování zahraničních rukojmí byly poskytnuty až prvními propuštěnými Američany v únoru 2025. Jan a další cizinci jsou zadržováni ve věznici ministerstva vnitra Rodeo I ve státě Miranda. Jsou po dvou v betonových celách 2x5 metru. Na vězeňský dvůr mohli až od prosince 2x týdně na hodinu, od května potom 5x týdně na hodinu. Žádné dopisy, které rodina Janovi posílala přes diplomaty české i venezuelské, nedostal. Honza nemá žádné informace, co se děje mimo věznici. Po devíti měsících žalářování byl 15.5. 2025 Janovi povolen 5 min. telefonický hovor s rodiči. Další 10min. telefonický kontakt s rodinou mu byl umožněn 10.10.2025, v předvečer jeho narozenin.

Jan Darmovzal vystudoval na Masarykově universitě v Brně obor Management sportu, poté se věnoval studiu práv na University of London v Singapuru. Během studia absolvoval stáž v singapurské právní firmě Gateway Law Corporation a také spolupracoval se singapurskou právní asociací ve schématu ProBono. Studium po roce přerušil a živil se jako trenér plavání v Mardsen Swim School v Singapuru.

Po návratu do České republiky právní studia na UoL dálkově dokončil. Poté pracoval pro státní agenturu Czech Trade do roku 2023. Jan se dlouhodobě zajímá o mezinárodní vztahy. Absolvoval dobrovolnický charitativní program na Západním břehu, kde učil školní děti AJ a tělocvik. Od roku 2019 je členem aktivních záloh AČR.

Jan je vášnivý cestovatel a sportovec. Své zahraniční cesty často spojoval se sportovními akcemi, zejména maratony, dlouhými triatlony, aquatlony či vysokohorskými běhy. Krátkodobě působil i jako instruktor potápění v Mosambiku, jeho vášní je také jachting. Své pobyty v zahraničí využíval zejména ke studiu cizích jazyků – hovoří anglicky, španělsky, italsky, německy, arabsky, učí se portugalsky a persky. V některých zemích krátkodobě vyučoval angličtinu.